Psychofonetické sezení

Pro více informací a rezervaci prosím přejděte na nové webové stránky:

Jak vypadá psychofonetické sezení

Ráda bych napsala, že to začíná tím, že klient fyzicky přijde. Ale úplně tak to není. Už samo rozhodnutí, že by rád něco změnil, někam se posunul, něco vyřešil, vyžaduje odvahu. A když se rozhodne, tak ještě na terapii musí i přijít. A to si od něj žádá, aby zmobilizoval svoji vůli, mnohdy překonal i překážky (vnější i vnitřní) a postavil se do pozice "odvahy".

Pokud tedy klient přijde na sezení, vím, co vše v sobě již musel udělat za práci a to se cení. Je to takový malý práh, přes který když překročí, posune se z velké části k řešení situace, se kterou na terapii přichází.

Vždy jsem si vědoma, jak nelehké může být pro klienta to překonání prahu "něco s tím udělat". Znamená to, že má vůli převzít zodpovědnost za svůj život, za to, kam směřuje, co se mu děje a že s tím může něco udělat.

Jak to tedy probíhá?

Psychofonetické sezení má tři části - konverzační, vytvoření přání a akční fázi. V konverzační fázi klient prezentuje téma na řešení. Vypráví svůj příběh, popisuje, co by chtěl řešit. Témat může mít spoustu a často to tak i bývá. Pomocí prioritizace (výběru za pomocí speciálních technik práce s tělem) si sám vybere to téma, které je pro něj v danou chvíli aktuálně "k řešení".

Rozhovor vypadá navenek jako přátelské posezení, kde jeden něco vypráví a ten druhý mu naslouchá. Vytváří si společný obraz. Za tím nasloucháním je však nepřetržitá vnitřní práce poradce provázená přesnou metodikou vedeného rozhovoru, ve kterém klient dostane spoustu empatie, shrnutí, při kterém si utřídí myšlenky a poslechne řečené, dostane výzvy, které mu ukáží něco, co je někde za ním a nemůže to v dané situaci uvidět, přijde k novému poznání, uzavře se téma a klient "porodí" přání - zaktivuje vůli ke konání.

Celou konverzační fázi poradce nepoloží jedinou otázku, nenabídne radu či řešení, doporučení, moudro, neřekne, co by měl klient dělat. Naopak. Vede klienta k vidění jeho obrazu situace, pomocí metodické empatie pracuje na vytvoření společného obrazu s klientem k hlubšímu porozumění a vede klienta k mobilizaci jeho vůle s tématem pracovat.

Záleží vždy na prezentovaném tématu na řešení a na vysloveném přání, kam se bude sezení ubírat dál. Dle výše uvedeného si poradce téma odborně zaklasifikuje a sezení pokračuje dál akční fází.

Na prvním sezení, které bývá většinou též seznamovací s tématem, se může stát, že k akční fázi ani nepřejdeme. Například v situaci, kdy vyvstane potřeba se více věnovat tématu v konverzační fázi (zvláště při vztahových záležitostech nebo pokud se klient potřebuje nejdříve vyjádřit, vypovídat se nebo si utřídit myšlenky). Přáním tedy může sezení končit a klient odchází do života s novým poznáním, s nějakou změnou a s přáním, co s tématem dál ....poradce shrne, co klient udělal za práci a klient od něj dostane domácí úkol, jak tuto změnu, toto přání, toto rozhodnutí upevnit a začlenit do svého každodenního fungování. V této situaci potom akční fázi nahrazuje sám život.

Pokud sezení pokračuje po klientovu přání dál do akční fáze, tak zde se pracuje s vědomým gestem, vnímáním v těle, cítěním, pozorováním sebe a situací v mém životě pomocí vizualizací - imaginací, a často i s hláskami lidské řeči. Dle typu prezentovaného tématu a přání, poradce používá metodologický postup postavený na přesném plánování a metodické empatii. Vše na vědomé úrovni, zcela svobodně a v bezpečném prostředí. Klient sám vede celý proces tam, kam potřebuje, poradce je jen jeho průvodcem. Pracuje se na všech úrovních lidské bytosti přes moudrost fyzického těla. Přes výše popsané nástroje dokáže klient vstoupit do tématu, uvidět ho, vnímat sebe, cítit emoce-pocity, vyjádřit v gestu těla onu situaci, vystoupit z ní, uvidět ji z odstupu, popsat ji, a rozhodnout se, co s tím dál a také to udělat. Dále se pokračuje pomocí stejných technik a nástrojů psychofonetiky až tam, kam klient dokáže dojít na cestě k naplnění jeho přání.

V akční fázi poradce klientovi nedává své obrazy situace, nezasahuje do vnímání a cítění klienta, plně respektuje jeho přání, jeho vyjádření a jeho osobnost. Klient je svobodný v tom, co potřebuje, co dělá, co cítí a co vnímá. Je svobodný v rozhodnutí se o sebe postarat, ale i v rozhodnutí, že se o sebe například postarat nechce.

Klientovo přání je to, co celý poradenský proces - terapii, vede. To je moudrost, kterou poradce respektuje a jejímuž naplnění poradce slouží. K naplnění klientova přání vede celá akční fáze. Na závěr poradce shrne, co na sezení klient udělal za práci a dá klientovi domácí úkol, jak bude dál s tématem pracovat doma.

Většinou na jedno téma stačí jedno až dvě sezení. Pokud klient cítí, že bych chtěl na tématu pracovat hlouběji či se mu odkryje další "slupka" a objeví se nové téma ke zpracování,  doporučím další sezení, a to zvlášť, pokud se téma týká např. reakcí, závislostí nebo psychosomatiky nebo pokud ze sezení vyplyne, že je potřeba téma dokončit a z jakéhokoli důvodu na straně klienta se to nezadařilo.

A s čím může klient přijít, jaká témata může řešit? Je jich mnoho. Já klienty neopravuji. Nejsem přesvědčená, že jsou "porouchaní". Jen umím metodu, která jim může pomoci a tu nabízím. Ten okruh témat k řešení je velmi široký, tak snad jen příkladově:

• vztahové věci, párové poradenství, potřeba udělat rozhodnutí, psychosomatické potíže, syndrom vyhoření, chronická únava, stavy panické ataky, strachy (i fobie), sebepochybnosti, sebenenávist, překonávání reakcí a reaktivního chování vůči sobě, ostatním, často i dětem či partnerovi, neschopnost (strach) se vyjádřit, hovořit na veřejnosti, nespavost, nervozita, podráždění, stavy zlosti, překonávání závislostí, seberozvoj a duchovní rozvoj, sexualita a její léčení, sexuální zneužití, zneužívání, nalezení poslání, povolání, překonávání projekcí a projektivního chování, rodičovské dovednosti, seberodičování (ošetření vnitřního dítěte), ochrana srdce, prevence stresu, srdečních chorob a vyhoření, vina, stud, svědomí, traumata, deprese, posílení vůle něco udělat či něco nedělat.... atd.

Pokud je zřejmé, že je potřeba v terapii hlubšího propojení s tělem, které klientovi chybí a vědomě se mu nedaří s tělem a s jeho vnímáním propojit, používám podpůrně ke své terapeutické práci prvky z jógy - jógové terapie.

Je to velmi individuální. Každý máme svoji cestu, každý máme svůj vnitřní svět, svoji biografii. Každý klient je svobodný v tom, co právě potřebuje. Má vůči mně jen tři povinnost: přijít, prezentovat problém a za sezení zaplatit. Ostatní je moje práce. Já nabízím svoji práci, bezpečný prostor (nejenom fyzický), mé dovednosti a samozřejmostí je kontrakt důvěry, mlčenlivosti, bezpečí a profesionality.