VŮLE ČLOVĚKA

"V ů l e č l o v ě k a - t o j e j e h o š t ě s t í ." Friedrich Schiller

Eva Šrámková

Září 2019

OBSAH:

1. ÚVOD 

2. Srovnání různých přístupů k tématu vůle 

2.1. Psychosyntéza a vůle (Roberto Assagioli) 

2.2. Antroposofický přístup 

2.2.1. Rudolf Steiner 

2.2.2. Walther Bühler 

2.3. Psychofonetický přístup 

3. Práce s vůlí 

3.1. Práce s vůlí pomocí nástrojů psychofonetiky 

3.2. Volní cvičení - Antroposofie 

4. ZÁVĚR 

Seznam použité literatury 

1. Úvod

Vůle bývá nejčastěji považována za duševní proces, který rozhoduje o tom, co člověk dělá nebo nedělá. Při hledání definice toho, čím opravdu vůle je, aniž bych se spokojila s popisem duševních procesů či volních aktů a jejich síly či kvality, jsem nedostala úplnou a pro mě dostačující odpověď. Co to je vůle? Není jednoduché na tuto otázku dostat odpověď, přitom ale bez vůle se nic ve světě nestane. Vnímám toto téma jako zásadní a ve své práci se věnuji alespoň přiblížení tomuto tématu srovnáním pro mě těch nejbližších přístupů, které se zabývají vůlí, jejím popisem a prací na jejím zušlechtění.

2. Srovnání různých přístupů k tématu vůle

2.1. Psychosyntéza a vůle (Roberto Assagioli)

Assagioli se ve své práci zabývá vůlí spíše jako nástrojem k seberozvoji a psychosyntéze. Přístup práce Assagioliho, kde pracuje s pojmy volní akt a člověk používající vůli je, jak sám autor zmiňuje ve své knize Akt vůle, spíše empirický a fenomenologický. Jeho základem je psychosyntéza, jejíž je Assagioli autorem. Psychosyntéza (jak personální, tak i transpersonální) je proces růstu člověka založený na harmonické integraci všech aspektů osobnosti v okruhu vlastního Já, které je centrem vědomí a vůle. Assagioli se nepouští ve své práci do popisu, co je vůle, odkud se bere nebo co znamená v širším nazírání na člověka a v jeho vývoji.

Možnou snahu o přiblížení pojmu vůle můžeme vytušit z jeho popisu o existenciálním zážitku vůle. Tento zážitek probíhá ve třech fázích: první fází je uvědomění, že vůle existuje, druhou je poznání, že má člověk vůli a třetí fází je uvědomění, že je člověk sám vůlí. Vůle je dle autora v přímém kontaktu s osobním Já. Prostřednictvím Já působí vůle na ostatní psychologické funkce, reguluje je a směřuje příslušným směrem. Assagioli k tomu, abychom vůli komplexně poznali, dává velký důraz na znalost provedení samotného volního aktu.

Assagioli při popisování vůle používá tři kategorie:

1. aspekty vůle

Představují hlediska, které můžeme pozorovat u plně rozvinuté vůle. Aspekty plně rozvinuté vůle jsou silná vůle, obratná vůle, dobrá vůle a transpersonální vůle. Dle autora je možno každý z těchto aspektů trénovat specifickým a vhodným způsobem a tomu se též podrobně věnuje ve své knize Akt vůle.

2. kvality vůle

Představují dle Assagioliho způsoby vyjádření vůle v akci. Jsou jimi:

energie (dynamická síla, intenzita)

ovládání (kontrola, disciplína)

koncentrace (jednobodovost, pozornost)

rozhodování (rozhodnost, rezolutnost, rychlost)

neústupnost (vytrvalost, trpělivost)

iniciativnost (smělost, odvaha)

organizace (integrace, syntéza)

3. fáze vůle

Zde autor popisuje, jak se akt vůle rozvíjí od začátku do konce. Těmito fázemi volního aktu dle jejich pořadí jsou: záměr, rozvažování, rozhodnutí, potvrzení, plánování a řízení uskutečnění.

Assagioli se ve své knize dopodrobna, přehledně a především prakticky věnuje cvičením na rozvíjení všech výše uvedených kategorií vůle. Jako jistý návod či možnost k práci s klientem při terapii mohou být zajisté nemalou inspirací.

2.2. Antroposofický přístup

2.2.1. Rudolf Steiner

Dle Rudolfa Steinera (zakladatele antroposofie) je vůle zárodkem duchovně duševní podstaty, která se po smrti vyvíjí v duchovém světě. Můžeme ji chápat jako zárodek pozdějšího života. Vůle není ničím jiným než zárodkem toho v nás, co po smrti bude duchovně - duševní realitou.

Duchovně - duševní podstata je dle Steinera spojením ducha a duše člověka, tedy Atmanu, Budhi a Manas s duší vědomou, pocitovou a rozumovou, před narozením, než sestoupí z vyšší sféry do pozemského bytí. Zde se k duchovně - duševní podstatě připojuje tělesná podoba, tedy těla fyzické, éterné a astrální, která jsou spojena se třemi říšemi fyzického světa (říší nerostnou, rostlinnou a živočišnou). A ten okamžik nastává u člověka opuštěním mateřského těla a dýcháním.

S výše uvedeným pojetím souvisí i nazírání na člověka jako na devíti článkovou bytost:

A. tři lidská těla:

1. fyzické tělo

2. éterné tělo

3. astrální tělo

B. tři duševní články:

4. duše vědomá

5. duše rozumová

6. duše pocitová

C. tři duchové články:

7. duchovní svébytí = MANAS

8. životní duch = BUDHI

9. duchový člověk = ATMAN

Duchové články se v člověku vyskytují v současnosti (mezi zrozením a smrtí tady na Zemi) jen jako vloha, ale vyvíjejí se. Co dokážeme zde na Zemi vnímat, jsou tři výše uvedené součásti lidské duše (duševní články). V praktickém životě, dle Steinera, prostupuje lidské Já všechny duševní schopnosti, tedy pro vykreslení toho, čím je vůle v každém z těchto článků, opouští členění duše na vědomou, pocitovou a rozumovou, a spojuje je pod pojem lidské Já. Tím dostáváme schéma sedmi článkového člověka jako volní bytosti.

A. tři lidská těla:

1. fyzické tělo

2. éterné tělo

3. astrální tělo

B. duševní článek:

4. lidské Já (duše vědomá, rozumová, pocitová)

C. tři duchové články:

5. duchovní svébytí = MANAS

6. životní duch = BUDHI

7. duchový člověk = ATMAN

Při nazírání na člověka jako na volní bytost dává Steiner důraz na to, aby bylo bráno v potaz všech jeho sedm článků. Na nich si pak můžeme uvědomit, čím je vůle v každém z těchto článků.

Pro pochopení vůle srovnává celého sedmi článkového člověka se světem zvířat. Ve vztahu ke zvířeti můžeme dle Steinera pochopit naše cítění a vůli.

1. Duševní bytost člověka je zahalena fyzickým tělem a tak stejně je zahaleno fyzickým tělem i zvíře. Fyzické tělo zvířete je samo pro zvíře jeho učitelem. Je vystaveno tak, že zvíře může použít ke svému životu to, co žije ve stavbě a tvaru jeho těla, jde o všechno to, co můžeme zahrnout pod pojem INSTINKT.

Instinkt můžeme pozorovat pouze tehdy, když ho pozorujeme v souvislosti s formou fyzického těla. Ve tvaru fyzických těl zvířat při pozorování budeme mít vždy možnost studovat různé druhy instinktu. Co je instinkt jakožto vůle, to je jako obraz formy fyzického těla různých zvířat. Ve fyzickém těle je vůle instinktem. Je vnucován příslušné bytosti z vnějšku.

2. Tak, jako éterné tělo uchopuje a formuje fyzické tělo, tak i uchopuje to, co se projevuje jako instinkt ve fyzickém těle a tak se z něj stává PUD. Jakmile se instinktu zmocní éterné tělo, stává se vůle pudem. Pud pochází více zevnitř, projevuje se v niternější formě. Po celý život se u člověka projevuje jednotně. Na úrovni éterného těla je vůle pudem.

3. Když se astrální (pocitové) tělo zmocňuje pudu, pozvedá se pud a instinkt do vědomí a stává se z něj ŽÁDOSTIVOST, jako něco niterného. Nemusí být zakotvena v charakteru ani lpět na duši, vzniká a zaniká. Odpovídá spíše duševnu. Na úrovni astrálního těla je vůle žádostivostí.

4. Když člověk přijme instinkt, pud a žádostivost do svého JÁ (do duše pocitové, rozumové a vědomé), stávají se MOTIVEM. Pokud tedy mluvíme o volním popudu ve vlastní oblasti duše, v oblasti působnosti našeho JÁ, mluvíme o motivu. Zvířata nemohou mít motivy. Když člověk přijme žádost do svého duševního světa, může v sobě sám něco učinit motivem svého jednání. Jen u člověka se stává žádost motivem vůle. V člověku žije něco, co nacházíme ve světě zvířat (instinkt, pud a žádost) a člověk je pozvedá výš a stávají se motivem. Takto se projevuje vůle u současného člověka.

5. Motiv však není vše, co řídí naši vůli. Je za ním ještě něco, co v člověku tiše souzní. Nejedná se však o představu (např. co bych měl udělat). Je to něco, co stále souzní ve vůli a to je PŘÁNÍ. Přání jako tichý náznak, který provází všechny motivy. Je to uvědomění si, že něco, co jsme vykonali, mohli bychom snad příště vykonat lépe. Přání je první prvek ze všeho, co zůstává po smrti, něco, o čem cítíme, že bychom si přáli to příště vykonat lépe. A to již přináleží duchovnímu svébytí, duchovnímu JÁ (Manas). Na úrovni duchovního Já (Manas) je vůle projevena jako přání.

6. Pokud se přání konkretizuje, stává se z něj PŘEDSEVZETÍ (vytvoříme si představu jako něco citového a volního o tom, co bychom měli vykonat napříště jinak, lépe). Začíná v člověku silně působit podvědomí člověka, jako podvědomé předsevzetí příště vykonat skutek lépe. Předsevzetí zůstává v člověku, v jeho duši uloženo pouze jako zárodek, který se změní později v rozhodnutí. Předsevzetí jako projev vůle vězí v životním duchu (Budhi).

7. ROZHODNUTÍ vězí v duchovém člověku (Atman).

Pokud tedy uvažujeme o člověku jako o volní bytosti, je nutno brát na zřetel všechny výše uvedené složky: instinkt, pud, žádost a motiv a pak v náznaku, jako tiché souznění to, co už žije v duchovním svébytí (Manas), životním duchu (Budhi) a v duchovém člověku (Atman) jako přání, předsevzetí a rozhodnutí. Čím jsou přání, předsevzetí a rozhodnutí v hlubší přirozenosti člověka, to se v životě člověka projevuje jen jako obraz či představa o těchto uvedených vyšších složkách.

2.2.2. Walter Bühler

Jiný pohled na vůli představuje pohled na člověka jako na trojčlennou bytost, tedy bytost myslící, cítící a volní. Ve svém díle Tělo jako nástroj duše popisuje Walther Bühler, žák Rudolfa Steinera, smyslově-nervový systém (mozek, nervy, smysly) jako zrcadlo života představ a myšlení, rytmický systém těla (srdce, krevní oběh, dýchání) jako podklad k cítění a systém končetin a výměny látek (metabolismus) člověka jako podklad chtění, tedy vůle. Zabývá se popisem, kde a jak se v lidském těle, jako instrumentu, fyziologicky projevuje duše v její trojnosti.

Vůle a její síly se, dle Bühlera, rozvíjejí především v končetinách (většinou vědomě) a jako nevědomá duševní síla ve výměně látek, v metabolismu. Avšak i přes rozdělení jednotlivých částí a funkcí lidského těla na tři oblasti, ve kterých se duše projevuje jako cítící, myslící a volní, autor názorně popisuje, jak se ve všech těchto třech oblastech lidského těla a to v každé jednotlivě, duše projevuje v její trojčlennosti, jako myslící, cítící a volní. Tedy, kde lidská duše zachází s hmotou, ať vně či uvnitř těla, tam je činná svou vůlí.

2.3. Psychofonetický přístup

Jak výše uvedený antroposofický přístup aplikovat v praxi, především terapeutické praxi, na to bravurně navázal Yehuda Tagar, zakladatel Psychofonetiky, oboru vycházejícího mimo jiné z Psychosofie Rudolfa Steinera.

Z modelu sedmi článkového člověka a ke každému z těchto článku přiřazeného projevu vůle vychází Tagar ve svých veřejných přednáškách, kde se věnuje jednotlivým projevům vůle a pracuje s jejími bloky právě z úrovně každého jednotlivého článku člověka. Nazývá je jako Brány vůle.

Hovoří o sedmi článcích vůle, které jsou všechny potřeba zaktivovat pro to, aby se podařilo realizovat výsledek jednání člověka tak, jak by si přál. A na každém z těchto článků může být vůle člověka zaseknuta.

Dle Yehudy Tagara je iluzí, že máme vůli plně pod kontrolou. Myšlení člověka popisuje jako vědomé, city a emoce polovědomé a vůli jako nevědomou. Nejsme tedy páni své vůle, i když svobodu v tom, co děláme a co neděláme, spojujeme s vůlí.

Polovina vůle však může být dle Tagara potenciálně vědomá, a s touto polovinou se dá pracovat, zde máme šanci být svobodní. Pracuje pomocí nástrojů Psychofonetiky s tím, co je ve volní složce překážkou plného zapojení a využití vůle k jejímu tréninku a správnému použití.

Sedm článků vůle, které Tagar nazývá jako sedm Bran vůle, mohou být podle něj potenciálně objektem našeho vědomí.

Brány vůle na úrovni jednotlivých článků člověka:

A. tři lidská těla:

1. fyzické tělo: INSTINKT

2. éterné tělo: ENERGIE

3. astrální tělo: TOUHA

B. duševní článek:

4. lidské Já (duše vědomá, rozumová, pocitová): MOTIVACE

C. tři duchové články:

5. duchovní svébytí (Manas): PŘÁNÍ

6. životní duch (Budhi): ZÁMĚR

7. duchový člověk (Atman): ROZHODNUTÍ

Když jsou všechny Brány vůle pohromadě a jsou v dobrém napojení a plynutí, tak je vše připraveno k akci a ta proběhne. Často je však na jedné či více bran paralýza.

Pokud jeden z těch sedmi aspektů vůle chybí, tak vůle nefunguje.

V rámci terapie je nutno se zaměřit na ten chybějící aspekt a s ním se poté pracuje. Pokud bychom nevzali v potaz všech těchto sedm aspektů a nepočítali bychom s tím, že by měly všechny fungovat společně, nepřijdeme na to, proč vůle nefunguje, jak má. Když člověk neví, proč nefunguje jeho vůle správně, tak s tím nemůže nic dělat. To má pak velký vliv na sebevědomí a efektivitu.

Pro úplnost a názornost popisu výše uvedeného, zde uvedu některé příklady paralýzy či bloků na jednotlivých článcích (branách) vůle dle Yehudy Tagara:

INSTINKT

Jedná se o mechanismus přežití, je na úrovni fyzického těla. Chceme něco dělat, ale instinkt nás zastaví, vyhodnotí tu činnost jako nebezpečí. Není zcela v naší moci to ovlivnit, je reflektivní (nejde přes myšlení). Instinkt se nedá změnit, dá se s ním však rozmlouvat a dá se vzdělávat. Příkladem bloku na úrovni instinktu mohou být různé strachy, fobie, a to zvláště v jejich podvědomé podobě.

ENERGIE

Životní energii potřebujeme k tomu, abychom mohli dělat. Jedná se o vytrvalost, výdrž, palivo. Nachází se na úrovni éterného těla. Když je energie slabá, nedojde k akci. Příkladem bloku může být vyčerpanost, deprese, chronická únava, chronický únavový syndrom. Není to rozumové, je to na základní úrovni lidského článku. S životní energií se dá pracovat mnoha způsoby. Základem je přiznat si, co nás vyčerpává a znovu energii obnovit.

TOUHA

Je jako hnací motor, jako kůň, na kterém můžeme jezdit. Není příliš vědomá, je na úrovni astrálního těla. Bez touhy se nic nestane. Je jako surový materiál pro sílu. Touha tvaruje náš osud, po čem toužíme, k tomu jsme přitahováni (a to i k lidem).

Touha může být silná i slabá. Může být také rozdělená (toužíme stejně po dvou odlišných věcech, lidech), pak přichází paralýza. Nic se neděje. Touha může být nezkrotná. Pokud ji neovládneme, může na ní padnout i naše nejlepší novoroční předsevzetí. Pokud řídí naše jednání touha, vzniká chaos. Je nutné svého koně osedlat a řídit ho, jinak řídí on nás. Na druhou stranu pokud touha chybí nebo pokud je slabá, nedojde k akci.

MOTIVACE

Jedná se tu o aktivitu vůle na úrovni Já, je intelektuální. Pokud je člověk dost motivovaný, je motivace jasná a spojená. Na podporu motivace je v dnešní době zaměřeno velké úsilí (koučové, tematické workshopy, speakři). Je to důležitý faktor vůle, ale není jediný, je jedním ze sedmi. Tedy zaměření pouze na tuto část vůle má často velký efekt, ale ne dlouhodobý.

Motivace se dá trénovat, můžeme motivovat sami sebe. Sledovat, co je pro mě v určité záležitosti motivující a co již ne. Motivace však může být rozdělená na dvě různé, protichůdné motivace (může si toho být člověk i vědom - při upřímnosti k sobě).

Jako příklad mohu uvést: motivaci chodit do zaměstnání, které mě nenaplňuje, ale přináší spoustu peněz (motivují mě peníze) nebo odejít a dělat to, co mě baví, avšak s rizikem malého výdělku (motivací je naplnění). V případě protichůdných motivací většinou člověk nedělá nic. Rozdělená motivace člověka paralyzuje.

PŘÁNÍ

Jeho základ je v srdci, má v sobě ducha. Je na úrovni duchovního svébytí (Manas). Je zde hluboké napojení na své nitro, je propojeno s láskou. Někdy má člověk spoustu důvodů něco udělat, ale není v tom zapojeno srdce, entuziasmus. Příkladem bloku na této úrovni může být zklamání, zhrzení, podvedení, ztráta lásky pro to či ono.

ZÁMĚR

Jde tu o sílu ducha zaměřit vůli k záměru něco učinit. Je na úrovni životního ducha (Budhi). Záměr pomáhá proměnit ideu ve skutečnost, naplánovat, zaměřit pozornost, jak ideu zrealizovat. Pozornost je mentální rozměr záměru, je to schopnost se soustředit. Pokud je pozornost rozdělena či roztříštěna, nesoustředíme se a nejednáme. Opakem může být, když je záměr přílišný, pak jednáme jako roboti, našemu jednání chybí srdce.

ROZHODNUTÍ

Činit rozhodnutí je koncentrování naší duchovní síly na úrovni osobní hierarchie, na jejím vrcholu. Rozhodnutí činí duchový člověk (Atman), náš vnitřní vůdce. Problém nastává tehdy, když se rozhodnutí tvoří nevědomým způsobem a nekonzultují se všechny ostatní Brány vůle. Pak může docházet k rebelii: například činíme protichůdná rozhodnutí, rozhodnutí z pozice ega, moci, nebo se rozhodneme jen napůl (je slabý vnitřní vůdce, který činí rozhodnutí) nebo dáme někomu moc, ať rozhodne za nás. A tato rozhodnutí dokáží celé naše konání zablokovat.

3. Práce s vůlí

Co vede naše kroky, abychom pracovali na oněch blocích vůle, co je to za sílu, je to vůle? Ale co je to za vůli, když přicházíme právě s tím, že vůli nemáme? Snad Universální vůle, kterou popisuje Assagioli ve svém díle Akt vůle nebo karma? Nebo snad nějaká vyšší síla, která vede naše kroky bez ohledu na naši osobní vůli? Jak může člověk, který nemá vůli k činu, tu osobní vůli, začít pracovat na jejím zušlechtění? K tomu jistojistě potřebuje vůli.

Ten impuls přichází z vůle, ale z jaké vůle....člověk je mnohdy donucen okolnostmi, osobní krizí ke změně, k práci na sobě, k řešení určitého problému, a zde je mu vůle jakoby dána shůry. Do určitého okamžiku nemá ze svého pohledu vůli ke změně, ale přece je zde něco mimo jeho vědomí, co ho vede a nutí k dalšímu vývoji a k práci na sobě. A tak se nabízí otázka: Bylo dříve vejce nebo slepice?

3.1. Práce s vůlí pomocí nástrojů psychofonetiky

V okamžiku, kdy přijde klient na psychofonetické sezení, již je v tom mnoho vůle ke změně obsaženo. Již sám akt, že se rozhodl a přišel, je aktem vůle. To, co člověka přivede k tomu, že učiní tento akt vůle, popis tohoto impulsu, však není předmětem této práce.

Ráda bych v krátkosti popsala práci s lidmi, kteří tento krok již učinili a účastnili se mých skupinových workshopů na téma posílení vůle, které jsem pořádala jako součást mé závěrečné práce na zakončení třetího ročníku studia Psychofonetiky ve Škole Empatie pod Psychophonetics Institut of Central Europe.

V rámci tří setkání jsem pracovala se třemi skupinami lidí. Programem workshopů bylo seznámit účastníky s pojetím Steinerova sedmi článkového člověka a s odpovídajícími projevy vůle na oněch článcích. Dalším bodem bylo seznámení se s Branami vůle dle Yehudy Tagara, tedy možnými místy, kde může být jejich vůle paralyzována.

Účastníci se seznámili se základními psychofonetickými nástroji průzkumu, poté co učinili přání, že chtějí prozkoumat, na kterém článku (Bráně vůle) mají svoji vůli zablokovanou.

Před tímto cvičením si každý mohl dle informací, které dostal o Branách vůle, zkusit určit, kde si myslí, že je jeho vůle paralyzována. Poté, co si účastníci vyzkoušeli psychofonetické nástroje průzkumu vstup, výstup a pozoruj, mohli z perspektivy uvidět, kde skutečně je jejich vůle zablokovaná. Tato oblast byla v sedmdesáti procentech dotázaných jinde, než si původně mysleli.

Už jen to poznání, s čím mohou pracovat, kde skutečně mají blok ve vůli, přineslo od účastníků workshopu velmi překvapivé zpětné vazby. Na druhém setkání si účastníci vytvořili přání, že by s blokem chtěli pracovat a postupně v průběhu druhého a třetího setkání své bloky pomocí terapeutických nástrojů psychofonetiky zpracovali. Po čase jsem dostala od všech účastníků zpětné vazby na výrazné zlepšení v oblasti jejich vůle a sebeuvědomění.

Pokud bych na workshopu pracovala například jen s tím, že je vůle motivem a tlačila na zlepšení a zvýšení motivace účastníků, tak by se dělo asi toto:

Frustrace a výčitky klienta, že nekoná, co si předsevzal, by zvyšováním motivace jen rostla. Tento klient byl odpojený od své životní energie frustrovaný a plný výčitek, a terapií pro něj bylo, že se se svou energií znovu zcela spojil a integroval ji.

Klientka, která měla blok na úrovni instinktu, při otevření tématu násilí v době jejího dětství, by byla tlakem na výkon více paralyzována v jednání než dříve. Jen prozkoumáním a ošetřením toho, co je za paralýzou v její vůli, došlo k odstranění bloku v její vůli.

Klient, který navenek měl všechny Brány vůle spolupracující a neblokované, však neměl nic, co by ho v životě nadchlo, co by opravdu miloval. Chyběl mu entuziasmus, blok byl na úrovni přání.

Klient, který byl frustrovaný v roli rodiče, při cvičení průzkumu zjistil opačnou motivaci ke svému jednání, která vycházela ze vzorce převzatého v dětství od svých rodičů. Při tlaku na jeho současnou motivaci, by se bez tohoto uvědomění jeho frustrace jen prohlubovala. A takto bych mohla pokračovat dále.

Výše uvedenými příklady jsem chtěla poukázat na důležitost a nezbytnost vědět o těchto sedmi projevech vůle na různých úrovních, článcích člověka, při práci s člověkem v roli poradce. Pouze nahlížením na člověka jako na komplexní volní bytost, s vědomím všech jeho sedmi článků, lze efektivně pracovat na jeho projevech a blocích vůle.

3.2. Volní cvičení - Antroposofie

Pro komplexnost své práce zde ještě uvedu několik technik, volních cvičení, na kterých může pracovat každý člověk sám. Dle Rudolfa Steinera a Walthera Bühlera nic neoslabuje vůli tak silně jako to, když člověk znovu a znovu neuskuteční to, co si předsevzal. Člověk mnohdy něco chce a zase nechce, nebo se nedostane k uskutečnění toho, co chce a někteří se nedostanou ani k tomu, aby vážně chtěli to, co by chtít měli. K výše uvedenému uvádí Steiner cvičení, kdy člověk potlačuje vědomě svá přání, která má, a to tak, aby je neuskutečnil, pokud tím ovšem nezpůsobí žádnou škodu.

Steiner dále uvádí, že při výchově dětí můžeme působit na citovou a volní přirozenosti dětí opakovaným konáním, které se pak promění ve zvyk. Čím více je zvyk neuvědomovaný, tím lépe pro vývoj citu dítěte. Naopak čím více si dítě uvědomuje, že opakovaně vykonává určitou činnost, tím více to působí na skutečný volní podnět a tím se i zvyšuje schopnost rozhodování. Nejedná se tu o intelektuální vštípení určitého konání, aby si to pak dítě pamatovalo, ale jde o to, že se stále znovu vykonává to, co se považuje za správně provedené, stává se to životním zvykem. Kultura vůle se dle Steinera zakládá na vědomém opakovaní bez intelektuálního vštěpování.

Jako další k posílení vůle uvádí Steiner cvičení, při němž, když člověk cítí nutkání k nějakému konání, tak přemýšlí o jeho pro i proti. U nervózních a zlostných duševních projevů, které mohou být důsledkem slabé vůle a zrcadlí se například v křečovitém písmu, se doporučuje pomalé vědomé psaní, kdy každé písmeno člověk až vykresluje. Těmito a dalšími cvičeními člověk nejen posiluje vůli, ale začne též pozvolna ovládat překypování svých duševních sil, které se mohou projevovat v jeho rozčilení, nervozitě a zlosti.

Vůli lze také posílit tím, že každý den v určitou dobu provedeme nějaký malý úkon, který jinak nepatří k dennímu režimu. Například každý večer před spaním schováme nějaký malý předmět na nějaké místo a ráno jej z toho místa vyzvedneme a umístíme zpět na své místo. Nebo se například můžeme každý den třikrát otočit za pravou rukou v určitý denní čas. Tyto činnosti můžeme střídat po týdnu nebo i každý den. Po čase můžeme pozorovat větší rozhodnost a jistotu ve svém konání.

Vybrat si vhodné cvičení k práci na své vůli je možno i z mnoha cvičení uvedených v knize Roberta Assagioliho: Akt vůle, viz kapitola 1.2. výše.

4. Závěr

Práci zakončím citátem, který mi dává smysl pro budoucí hlubší práci s vůlí:

" To co děláme či neděláme z nás dělá toho, kým jsme" Yehuda Tagar

A v této možnosti volby vnímám velký potenciál pro svobodu člověka jako lidské bytosti.

Seznam použité literatury:

Assagioli Roberto: Akt vůle, Plot 2011

Bühler Walther: Tělo jako nástroj duše, nakladatelství Baltazar, Praha 1993

Novák Tomáš, PhDr.: Posilněte si svoji vůli, Grada Publishing a.s. 2009

Steiner R., Treichler R., Bühler W., Hauschková M., Kirchnerová-Bockholtová M., Jankovská H.: Terapie duše, FABULA 2001

Steiner Rudolf: Všeobecná nauka o člověku jako základ pedagogiky, IOANES 1996

Steiner Rudolf: Okultní vývoj člověka, MICHAEL 1999

Tagar Yehuda: veřejná přednáška "Rozpuštění bloků vůle" 18. září 2018, Košice

Tagar Yehuda: veřejná přednáška "Vůle a rozhodování" 4. července 2017, Bratislava

Vymětal Jan a kol.: Obecná psychoterapie, Grada Publishing a.s. 2004